Trbant McQueen

"Auuu, dopr..."

"Jsi moc velký," zubí se na mě Láma.

"To auto je malý!" oponuji se zaťatými zuby a hladím si koleno, kterým jsem naboural do orezlé palubní desky.

"Tady je to dobrá velikost."

Vzhledem k faktu, že ulice Thámelu jsou často široké jen pár centimetrů přes jeden metr jsem se nehádal.

"Je to menší než Trabant," rozhlížím se pouze očima po interiéru jeho Suzuki. Hlavu neotáčím, neboť ji mám pevně zaseknutou ve střešním tapecírungu tohoto šlapacího autíčka.

"Co je Trbant?"

"Trabant? To je auto z plastu."

"Aaaa pro děti?", roztahuje hubu od ucha k uchu v domnění, že jsem udělal skvělý vtip. "Hračka pro děti?"

"Neee, žádná hračka. Prostě auto, co nemá plechy."

Hubu má stále od ucha k uchu, ale v jeho očích se začíná objevovat nechápavý výraz.

"No, u nás je to teď hrozně populární. Běží o nich i film v kinech."

"No jasně!", cení zuby a dlaní se hlasitě plácne do čela.

"Blesk Mc Queen! Né auto pro děti, ale film pro děti!"

"Ale hovno film pro děti. Opravdový auto. Malý, žlutý, plastový!"

Chvíli je ticho. Láma jen nechápavě, ale s úsměvem kroutí hlavou a velmi šikovně pak volantem. Současně šlape na plyn a stejnou intenzitou a frekvencí tiskne i klakson. V ulicích Káthmándú nelze jinak.

"Víš, oni s ním jeli na dlouhou cestu a natočili o tom film."

"Jeli Trbant na dlouhou cestu?"

"No, na dlouhou a náročnou. Přes hory a přes poušť a v těžkém terénu."

Láma se usmívá a dívá se na mě, jako bych si z něj dělal legraci.

"V terénu? Trbant je džíp?!"

"Ne, je to malý auto!"

"Žlutý, plastový." doplňuje sám tónem a s chápavým výrazem zřízence psychiatrické kliniky, jež uklidňuje pacienta a slibuje mu, že ostrov Elba se mu bude opravdu líbít a že Francie mu bude vždy neskonale vděčná.

"Do terénu je dobrý džíp. Proč Trbant?"

"Protože s džípem to umí projet každej debil!" parafrázuji přítele Plastika, který tuto větu pronesl ve chvíli, kdy se jeho návrh na stavbu sněhuláků uprostřed parného červencového dne nesetkal s pochopením.

"V lednu to umí každej debil, ale postavit sněhuláka v červenci, to je majstštyk," říkal Plastik a jak řekl, tak také udělal. Uprostřed července postavil sněhuláky říčního bahna řeky Lomnice. Nepatrný detail, vzhledem k uměleckému a filosofickému dosahu jeho činu.

"A když zapadne takový trabant v bahně, tak ho zvedneš a poponeseš.", malinko si vymýšlím, ale jestli neviděl film, stejně se nebude ptát na scénu z australské magistrály.

"Všechno si na něm opravíš." znovu mi naskakuje v mysli scéna z opravy válce, pojatá jako muzikálová vložka.

"Trbant je dobrý auto." hlesne Láma.

"Jo, asi jo. Je taky malý. Jako to tvoje." rukama se zapírám o čelní sklo, abych ochránil svá kolena. Projíždíme úsekem, na kterém by si vylámali zuby i zkušení motokrosoví jezdci.

"Trbant dobrý do Káthmándú. Žlutý, malý, plastový." tlemí se Láma.

"No, možná," v duchu se usmívám, protože člověk nikdy neví co tu partičku ve žlutých pohybovadlech napadne.

"Ale!", Lámův prst, vztyčený vzhůru zůstává zapíchnut ve vzduchu, asi centimetr od střechy jeho Suzuki. "Blesk Mc Queen není žlutý. Je červený!!!"

Bože, chraň mě, tohle bude dlouhá cesta.