Dialog v podkroví světa

Tsering: "Proč sem lezeš?"
Já: "Abych mohl slézt zase dolů."
Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."
Já: "No ale to bych tady nebyl."
Tsering: "No a proč chceš být tady nahoře, když stejně zase půjdeš dolů?"
Já: "No abych to tu viděl."
Tsering: "Co?"
Já: "No hory. Ty to nevidíš?"
Tsering: "Ty můžeš vidět i zespoda."
Já: "Odsud jsou hezčí."
Tsering: "Blbost! A navíc se ti tu blbě dýchá."
Já: "Tak hrozný to není."
Tsering: "A bolí tě tu hlava."
Já: "Už moc ne."
Tsering: "Stejně tě nechápu."
Já: "Ty to vážně nevidíš?."
Tsering: "Je to stejné, jako odspodu."
Já: "Není. Navíc mám dobrej pocit, když sem vylezu."
Tsering: "Dobrej pocit z toho že jsi vylezl na kopec?"
Já: "Kopec? Člověče jsme víc jak pět tisíc metrů vysoko!"
Tsering: "Takovej kopec jsem chodil jako malej kluk do školy."
Já: "Kecáš."
Tsering: "Nekecám. A byl jsem rychlejší jak ty."
Já: "Vždycky jsi rychlejší."
Tsering: "Každý je rychlejší než ty."
Já: "Nepřišel jsem sem závodit."
Tsering: "Tak proč jsi sem přišel?"
Já: "Podívej se na ty hory!"
Tsering: "Já je znám. Stejné jako odspodu."
Já: "Ty musíš bejt slepej."
Tsering: "A ty zase blbej."