Na Ještědu

Zákaz vjezdu, parkoviště na Ještědu obsazené. Mladík co si kroutí letní brigádu u závory udělá krok směrem ke mně. Škrtnu o plyn a co nejpřátelštěji procedím skrz šátek: “Jedna motorka se nahoru určitě ještě vejde.“

Lehce nakloním hlavu, což může někdy v šátku s lebkou, helmě a brýlích vypadat směšně a někdy děsivě.

Zdá se že mladík si to vyložil jako gesto hrozivé, protože uhnul pohledem a s přeskakujícím hlasem jen kvíknul: “Tak jedna se tam ještě vejde. Ale fakt už jen jedna!”, hrozivě přitom zvedne prstík, to abych se ho snad nepokusil obelstít tím, že bych tajně seděl na dvou motorkách současně, nebo abych nedej bože neměl další motorku v brašně.

Super. Znovu lehce zatáhnu za plyn a on ve strachu abych mu neujel zakřičí: “Ale dostanu sto korun!”

“Jasně. “, otevírám peněženku, potichu zakleju a i když znám odpověď předem, pokládám otázku: “Berete karty?”

“Ne, to nebereme. A bankomat je dvacet kilometrů zpátky.”, bylo vidět, že je na koni.

Nechávám ho užít si jeho malé vítězství, otáčím motorku a vracím se zpět. Tenhle boj hajzlík vyhrál, ale já se vrátím! A až přijedu příště... ať si mě nepřeje! Protože příště, přijedu i se stokorunou!