Slunce se prodírá škvírami v prknech lodžie a otravně se dobývá pod má víka. Přetahuji spacák přes hlavu a snažím se najít nejméně otlačenou část svého těla, kterou bych nasunul na tvrdá prkna lodžiového ležení. Hlava je v pořádku, jen v puse mám jak v polepšovně. Včerejší večer jsem hostil majitele lodžie Khurkuri rumem a místní whisky a dětem jsem kupoval Coca-Colu.

„Ty vole sleduj!“ křičí můj kamarád z mokré čtvrtě. Otáčím hlavu a spatřuji velikého makaka, běžícího po římse hotelové budovy. Namířím kameru a snažím se zachytit ten velký, červený semafor, se zrzavým ochlupením, který právě mizí za rohem hotelu. Tak proto jsou tu na oknech mříže i ve vyšších patrech. Ty potvory nejsou líne dojít si pro kus žvance z několika kilometrů vzdáleného Swayambhunathu. Tak tomu říkám exotické ráno.

„To tam nemůžou nacpat.“ Stojíme kolem hromady báglů a výstroje, která svou velikostí připomíná složený pionýrský tábor. Všech sedm nás postává mezi touto hromadou a třemi taxíky, které vypadají spíše jako šlapací autíčka než dopravní prostředky. Tohle má naší výpravu přesunout na autobusové nádraží, odkud se vydáme na osmihodinovou, dvě stě kilometrů dlouhou cestu, do výchozího bodu našeho treku.

Ráno nemohu dospat. Horko ze spacáku, který je připraven na teploty hluboko pod nulou, je otravné. Proužek světla, který dopadá skrz závěs okna, protíná prasklinu v omítce, která se táhne šikmo po celém stropě. Pohledem kopíruji klikyháky a prohlížím si mapy, které kolem praskliny vytvořili vlhko a plíseň.

Slunce se prodírá škvírami v prknech lodžie a otravně se dobývá pod má víka. Přetahuji spacák přes hlavu a snažím se najít nejméně otlačenou část svého těla, kterou bych nasunul na tvrdá prkna lodžiového ležení.

Tsering: "Proč sem lezeš?"

Já: "Abych mohl slézt zase dolů."

Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."

"Ještě můžeš?" ptá se a poťouchle se usmívá.

"Jsem v pohodě," nejsem přece žádná srágora.

Tsering se otáčí a s úšklebkem udělá další krok.

Káthmándú (nepálsky काठमाडौं) je hlavní a největší město Nepálu. Nachází se v údolí Káthmándú v zóně Bágmatí. Žije zde přibližně 1 milion obyvatel, hlavním jazykem je nepálština, relativně velké množství vzdělanější vrstvy mluví i anglicky. 

Nádhera. Jen málo co se vyrovná pohledu na slunce, které zapadá za hřebeny himalájských velikánů. Poslední paprsky dne, které se prodírají skrz mraky vypadají jako žhavé louče a vy máte pocit, že se jich můžete dotknout.

Hory jsou pro mě synonymem mnoha výrazů, které ve spojení s člověkem popisují až mýtická stvoření. Hory jsou veliké, majestátné, umí být drsné ale i blahodárné, jsou nebezpečné a zákeřné, dokáží chránit ale i zabíjet.

Tak zase zpátky. Vystupuji z autobusu, ve kterém jsem strávil posledních 10 hodin.
"Hadžur!" ozývá se nad mou hlavou. Jen tak tak stačím zvednout ruce, abych chytil svůj batoh, seslaný řidičem ze střechy autobusu.