Hlavně se z toho neposrat
"Ještě můžeš?" ptá se a poťouchle se usmívá.
"Jsem v pohodě," nejsem přece žádná srágora.
Tsering se otáčí a s úšklebkem udělá další krok.
Na Ještědu
Zákaz vjezdu, parkoviště na Ještědu obsazené. Mladík co si kroutí letní brigádu u závory udělá krok směrem ke mně. Škrtnu o plyn a co nejpřátelštěji procedím skrz šátek: “Jedna motorka se nahoru určitě ještě vejde.“
Velké malé náhody
Ok. Netušil jsem, že to skončí celý takhle. Kdy už přijde ta tma? Nebo tam fakt bude světlo? Bude to bolet? Nebo se tohle všechno kolem mě prostě jen vypne? Jak to vlastně celý začalo?
Dnes nepojedu rychle
„Docela ti to řve.“, popotáhnul nosem a špinavým prstem ukazoval na moji motorku.
Usmál jsem se, což nemohl postřehnout, protože jsem měl stále ještě šátek na obličeji.
Pokývnul jsem souhlasně hlavou, sundal helmu a stáhl si šátek přes hlavu.
Tak tohle je konec
Dívám se pod nohy a odhaduji, že mám pod sebou tak čtyřicet metrů volného prostoru. Snažím se posunout své těžiště dále od okraje, ale žádné z mých nervových zakončení nedostane rozumnou informaci z mozku, jak to udělat.
Když kolem vás proletí superhrdina
„Jednou budu mít taky takovou káru.“ Ušmudlaný kluk prstem ukazoval na projíždějící supersport. Přesně takový, nad kterým zaplesá srdce každého chlapa a za jehož zvukem dokážeme otočit ušní boltce.
Trbant McQueen
"Auuu, dopr..."
"Jsi moc velký," zubí se na mě Láma.
"To auto je malý!" oponuji se zaťatými zuby a hladím si koleno, kterým jsem naboural do orezlé palubní desky.
Vzdálenost v čase
"Jak daleko ještě?" Jsem si jist, že touha slyšet co nejnižší číslo je v mém hlase patrna.
"Tak tři, nebo čtyři."
Dialog v podkroví světa
Tsering: "Proč sem lezeš?"
Já: "Abych mohl slézt zase dolů."
Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."
